Zuikaku

Letadlová loď Zuikaku v roce 1941
Základní údaje
Typ	letadlová loď
Třída	Šókaku
Objednána	1937
Zahájení stavby	25. května 1938 v Kóbe
Spuštěna na vodu	27. listopadu 1939
Uvedena do služby	25. září 1941
Osud	Potopena americkými bombardéry v bitvě u mysu Engaño 25. října 1944
Takticko-technická data
Výtlak	29 800 t standard 32 000 t plný
Délka	257,6 m
Šířka	26 m
Ponor	8,9 m
Pohon	8 parních kotlů 4 parní turbíny Kampon 4 lodní šrouby 160 000 k na hřídeli (117 679,8 kW[p 1])
Rychlost	34,5 uzlů (63,9 km/h)
Dosah	9 700 námořních mil (18 000) při 18 uzlech (33 km/h)
Posádka	1 660
Pancíř	95 mm sklady střeliva a pohonných hmot 120 mm protitorpédová obšívka[1]
Výzbroj	Po dokončení: 16 x 127 mm L/40 Typ 89 (8xII) 36 x 25 mm L/60 Typ 96
Letadla	72 (+ 12 v rezervě) Prosinec 1941: 18 Zero, 27 Val a 27 Kate

Zuikaku (japonsky 瑞鶴 „Šťastný jeřáb“) byla druhou letadlovou lodí třídy Šókaku japonského císařského námořnictva a zároveň poslední předválečnou japonskou letadlovou lodí. Zúčastnila se útoku na Pearl Harbor a spolu se svojí sestrou Šókaku prošla většinou hlavních bitev v Tichém a Indickém oceánu. Kvůli velkým leteckým ztrátám v bitvě v Korálovém moři se nemohla zúčastnit bitvy u Midway. Po této bitvě, kde japonské císařské námořnictvo ztratilo čtyři letadlové lodě, zůstala spolu se Šókaku jedinou japonskou velkou letadlovou lodí až do dokončení Taihó. Bojovala u Guadalcanalu v bitvě u východních Šalomounů a u Santa Cruz. S poškozením přežila bitvu ve Filipínském moři a jako poslední veterán od Pearl Harboru byla potopena americkými palubními bombardéry v bitvě u mysu Engaño 25. října 1944.

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „p“, ale neexistuje příslušná značka <references group="p"/>